Stařec s bílým čírem a pokrytci dobra

Při pohledu na současný ubohý fyzický stav hradního mocnáře ve mně zatrnulo. Chvějící se stařec s bílým čírem jako by připomínal, že žádný strom neroste do nebe a že konec jeho bludů, agresivity i občasných rozumných vhledů je blízký. Jeho snaha poslat Česko na poslední chvíli do ruské náruče byla dojemná i kontraproduktivní, neboť jeho síly ochably, anglická výslovnost připomínala ZDŠ a celkový umělecký dojem v Radě Evropy byl tristní. Podobné tváře vídám v pečovatelském domově svého devadesátiletého otce.

Při vědomí konečnosti jedné lidské existence jsem se na chvíli zklidnil, zastavil a zkusil pojmenovat některé záležitosti pravými jmény.

Za pár dní přijdou volby, brané většinou komentátorů jako možnou „fatální křižovatku“ české společnosti, hrozící „odklon od demokratické cesty“ a podobně. Poslouchám v Interview ČT24 Adama Michnika, kterého si za jeho odpor k bolševismu vážím, a který na opakovanou otázku, v čem je nedemokratičnost dnešního Polska, když si většina Poláků tento směr zvolila v demokratických volbách, neumí odpovědět. Se vším respektem k němu slyším jen opakovanou frázi, že lidé „byli oklamáni“ a Michnik místo odpovědi na otázky varuje Čechy před „polskou“ cestou.

Jenže jaká je to cesta? Jiná, než chce Německo. Je to cesta s důrazem na Polsko a na jeho národní cítění a hodnoty. Německu – a tedy i EU – se to nelíbí. (Tak je to prosté: nikdo už de facto neskrývá, že německý názor v EU rozhoduje a chce-li nějaký světový státník volat Evropě, kontaktuje rovnou paní Merkelovou.) Tato mocná země má své ideály, např. zelené a genderové – a je to zcela legitimní. Chystá se vychovat nového Evropana? Proč ne. Chce mít třetí záchody a výrobu dětí pro homosexuály? Proč ne, když Němky ztratily chuť rodit. Otevřelo náruč migrantům a doplňuje jimi vymírající německé obyvatelstvo? Je to jeho legitimní rozhodnutí.

Jenže Německo vidí věci odlišně. Existuje jen jediné dobro a jediná univerzální pravda, v níž je potřeba lidi vychovat. Slovo „národní“ rovná se zločinné. Dnešní německá síla touží (stejně jako kdykoli v minulosti) po jediném receptu pro všechny. Jak ale tyto ideály předat, když je druzí odmítají a cukr ani bič na ně nezabírá? Jak zpozdilé sousedy správným ideálům naučit, aby byla demokratičnost institucí zachována?

Německá Evropa si vybrala cestu pokrytectví (na příčiny tento text nestačí) a jako svou základní myšlenkovou výbavu si pokrytectví osvojila většina levicových (dnes tzv.„liberálních“) intelektuálů a politiků. Právo říct odlišný názor je pro ně sice svaté, ale jen v „hate free“ zónách a v podobě ne příliš odlišné od té jejich. Peníze někdy smrdí a jindy zase ne...

Německo volá po solidaritě druhých a přitom obchází Polsko a s Ruskem si buduje Nord Stream. (Kdeže to zasedá bývalý německý kancléř Schroder?) Pan Halík hřímá o chabé morálce lidu a neváhá přitom přijmout cenu, sponzorovanou na lidu napakovanými průmyslníky. Pan Soros zřizuje univerzity a financuje organizace, konající po Evropě dobro – jeho peníze přitom pocházejí z právně snad legitimních, ale morálně nechutných finančních transakcí, které ožebračily celé státy. Palestinská teroristka mluví na půdě Evropského parlamentu o lidských právech, zatímco španělská policie mlátí Katalánce za naprostého evropského ticha.

Nedávno jsem (opět v Interview ČT24) sledoval Šimona Pánka – člověka, kterého jsem si vážil nesmírně. A viděl jsem – již (fyzicky) otékajícího profesionála v dokonalém manažerském obleku, šéfující organizaci s rozpočtem přes tři miliardy (ach, ten Soros, Norské fondy a český státní rozpočet!). Člověk v tísni už nebude jen pomáhat lidem v tísni, ale chystá výchovné programy do škol a vůbec je připraven budovat lepší svět…

Tyto (i jiné) volby nejvíc ze všeho připomínají cirkus pro lid, v němž samozřejmě jako vždy tahají za nitky mocní - tak tomu bylo, je a bude navždycky. Nenabádám k neúčasti v nich, naopak: je třeba jít a zvolit menší zlo. Ale není nutné se přitom stát blbem: jen blázen uvěří, že si oligarcha koupil noviny, aby nás objektivně informovaly a že si svým vlivem a penězi nezajistil předvolební spolupráci soukromých televizí. Že „veřejnoprávní“ média, plná o svých pravdách přesvědčených novinářů a šéfovaná řediteli, existenčně závislými na politicích, informují nestranně.

Budeme se po volbách zase divit. Jaké bude zklamání evropských intelektuálů při pohledu na nevychovanou Střední Evropu, na Babiše s Okamurou a kdesi v nicotě se plížící Zelené… Stále senilnější hradní mocnář udělá vše pro to, aby svou krevní skupinu dostal k moci a Čechy posunul do náruče Ruska. Halík a Michnik k nám opět budou hřímavě hovořit – jak jsme my zabedněnci mohli něco takového dopustit?!

Jako vždy zapomenou pojmenovat příčinu – tento stav přineslo jejich pokrytectví. To, že jejich slova přestala být důvěryhodná. Mnohokrát usvědčený lhář pan Babiš má totiž jednu velkou pravdu – právě pokrytectví současných elit ho zrodilo.

Dodejme, že i všechny jemu podobné.

www.zdesenymuz.cz