Zelení proti myslivcům

Až humorně působí kritika pana Pitka, člena předsednictva Strany zelených vůči silně přiblblému návrhu z dílny ministra zemědělství pana Jurečky, podle nějž by měly vzrůst pravomoci myslivců do té míry, že budou moci sami určovat, kdy se budou moci nemyslivci (tedy normální, neorganizovaní lidé) pohybovat v honitbě – rozuměj v běžné krajině, neboť honitba je dnes všude kromě skládek. Nebudou tam smět v době namlouvání, souložení, trtkání a hnízdění zvěře, vyvádění mladých, troubení, lovů, krmení, zkrátka kdykoli si myslivci umanou, klidně po celý rok. Pokuta za porušení zákazu bude 30 000 korun českých. Lidem zbydou k pohybu značené turistické trasy a cyklostezky (ty jim zbýt musí, neboť jsou za evropské peníze).

Do role odpůrců zblblého návrhu se staví ti, kteří to samé dělají po celou dobu své existence – byli to zelení, kteří v zájmu vyšších cílů uzavírali lidem krajinu dávno před myslivci. Praktiky obou nátlakových skupin se sobě neuvěřitelně podobají - to oni jsou profesionálové, kteří rozhodnou, co je dobré pro přírodu a co zůstane uzavřené pro kmána. Také se  - symptomaticky - jimi vylobované zákazy netýkají jich samých: oni do uzavřené krajiny mohou, co je dobré pro pána, není dobré pro kmána...

Sloupněme balast ušlechtilých cílů a řečí a najdeme u obou skupin to samé: sebestřednost, pocit vlastní důležitosti a pohrdání běžným člověkem. Podhoubí, z nějž vyrůstá militantně korektní a přeregulovaná Evropa našich dnů.

www.zdesenymuz.cz